Češi nemají ani přibližnou představu o četnosti znásilnění nebo o tom, kolik pachatelů je za něj skutečně potrestáno. V situacích, kdy je oběť opilá, vyzývavě oblečená nebo flirtuje, navíc přičítají vinu i jí. To mimo jiné odhalil průzkum veřejného mínění, který pro Amnesty International provedla agentura Focus.
98% lidí neodhadlo správně počet znásilnění, ke kterým každý rok v ČR dojde. Většina respondentů se přitom mýlila řádově, když hádala desítky či stovky skutků znásilnění ročně. Téměř třetina respondentů (29%) na otázku nedokázala vůbec odpovědět.
Počet odhadovaných skutků znásilnění v Česku je podle různých zdrojů mezi 7500 a 20 000. Jedná se o odhad, protože většina činů není nahlášena na policii. Z těch, kteří otázku zodpověděli, odhadovala více než polovina respondentů, že počet znásilnění je do 500.
Pro ilustraci lze doplnit údaj průzkumu FRA (Agentura EU pro základní práva) z roku 2014, podle něhož má 32% českých žen starších 15 let osobní zkušenost s fyzickým nebo sexuálním násilí (přehled v pdf podle zemí)
91% lidí mylně odhadlo podíl znásilnění, která oběti nahlásí na policii. Nahlášeno je podle různých statistik 3-8% skutků, respondenti přitom nejčastěji uváděli 20-50%.
Pouze 16% dotazovaných se svým odhadem přiblížilo podílu pachatelů, kteří jsou za znásilnění následně odsouzeni. V ČR je to zhruba 150 odsouzených ročně, tedy přibližně 2% všech pachatelů znásilnění.
Většina repondentů se mýlila také v posouzení, kdo nejčastěji násilí páchá. Převažuje přesvědčení, že pachatelem bývá osoba, kterou oběť nezná (odpovědělo tak 55% lidí). Ve skutečnosti je neznámá osoba pachatelem jen v cca 20% případů – násilí páchá ve většině případů člověk, kterého oběť zná (partner, bývalý partner, příbuzný, kamarád, kolega…). Častěji se přitom mýlili muži a osoby s nižším vzděláním.
Velmi znepokojivé je zjištění, že výrazná část společnosti považuje ženu za znásilnění za určitých okolností spoluodpovědnou. Téměř polovina (45%) lidí se domnívá, že žena je za znásilnění zcela nebo částečně zodpovědná, pokud se chovala koketně. Zhruba stejný počet respondentů (43%) jí připisuje spoluzodpovědnost v případě opilosti. Podle mnohých si žena o znásilnění “koleduje” také pokud je vyzývavě oblečená (myslí si to 37% respondentů), pokud neřekla jasné “ne” (37%), pokud sama prochází opuštěným místem (35%), nebo pokud se o ní ví, že měla mnoho partnerů (28%).
O spoluvině oběti jsou přitom častěji přesvědčení muži, respondenti starší 55 let a lidé s nižším vzděláním.
Podrobné výsledky ke stažení v pdf.
Tisková zpráva Amnesty International ČR a České ženské lobby ke stažení v pdf.
Připojte svůj podpis pod petici za přijetí tzv. Istanbulské úmluvy na stránkách www.stop.cz (AKTUALIZACE: Petice je již uzavřena a předána!!
V letech 2014 – 2016 realizujeme osvětové projekty zaměřené na všechny formy genderově podmíněného násilí obecně a tzv. Istanbulskou úmluvu obzvláště (vč. vyvíjení tlaku na její přijetí Českou republikou). Bližší informace o Istanbulské úmluvě (a odpovědi na otázku proč je tak důležité k ní přistoupit) naleznete zde a aktualizované informace pak v samostatné rubrice.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů
Projekt „Rovné příležitosti žen a mužů: osvětové aktivity zacílené do regionů ČR, vč. posilování odborných kapacit členek ČSŽ v regionech “ byl v roce 2015 podpořen z dotačního programu Úřadu vlády na program Podpory veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.