Minulost a přítomnost: Co se stalo s Romy za druhé světové války a co se děje teď (Ukrajina)

Vyšlo dne 9. srpna 2022  Autorka: Jana Radčenko

Článek v originále na webu organizace ZMINA

Nyní Ukrajinci více než kdy jindy ostře pociťují tragédie, které přinesla druhá světová válka, protože dnes náš národ opět čelí útoku na svobodu, civilizační hodnoty a lidskost. Ukrajinská armáda nyní musí vybojovat právo na existenci Ukrajiny, Evropy a celého světa. V tomto boji bojují na různých frontách i Ukrajinci romského původu.

O tom, na co se romský aktivismus dnes zaměřuje a jak to souvisí se zničením romského etnika za druhé světové války, informovali historici, ochránci lidských práv a zástupci občanských sdružení během brífinku u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí nacistické genocidy Romů.

„Nacisté si nekladli za cíl „likvidaci asociálních elementů“, chtěli zničit právě romské etnikum.“

V noci z 2. na 3. srpna 1944 zemřelo v plynových komorách v táboře Osvětim přes 4000 romských vězňů. Proto se 2. srpna na Ukrajině slaví Mezinárodní den památky obětí nacistické genocidy Romů.

 Je známo, že za druhé světové války nacisté odvezli z okupovaných zemí a zavraždili v koncentračních táborech na 500 tisíc Romů. Byli také zabíjeni v táborech nucených prací, na místech kočování a při trestných operacích. V rámci Ukrajiny zahynulo kvůli akcím okupačních režimů nejméně 20 tisíc Romů. Celkový počet obětí genocidy Romů dosahuje podle současných historiků 1,5 milionu.

Když se hovoří o genocidě romského obyvatelstva, nejde jen přímo o události druhé světové války, ale také o předpoklady  – nástup nacistů k moci v Německu a provádění určité domácí a zahraniční politiky, říká kandidát historických věd, Vitalij Baka. Za zmínku stojí zejména politika tzv. „rasové hygieny“ nebo „rasové čistoty“, kterou nacističtí vůdci a tehdejší „výzkumníci“ ospravedlňovali existencí „vyšší rasy“ a „nižších asociálních elementů“.

„Nejznámější událostí tohoto příběhu je holokaust. Věřilo se, že Němci byli „Árijci“ – představiteli  „nadřazené“ rasy, takže by neměli mít kontakt s příslušníky „nižších“ etnik. Model, který byl použit k zničení  romské populace, se mu v lecčems podobá,“ vysvětluje Baka.

Vitalij Baka, z briefingu

Vitalij Baka, z briefingu

 V současné době existuje několik výzkumných problémů, které ovlivňují studium historie vyvražďování Romů během druhé světové války. Zejména jde o problém historických pramenů, protože výzkumníci mají pracovat s „živou pamětí“ – přeživšími nebo svědky těchto událostí.

Jak upozorňuje historik, značné množství písemných materiálů se nedochovalo kvůli specifikům romského etnika. Tehdy v romské komunitě na Ukrajině nežila ve větší míře inteligence, která by mohla být nositelkou této paměti nebo tyto vzpomínky zapsat.

„Postoj k Romům byl špatný nejen na území Německa, ale obecně ve středovýchodní Evropě. Někde byli přemístěni a drženi ve špatných podmínkách, kde umírali hlady. Československo mělo dokonce zákon o „potulných cikánech“, který měl zákonem upravovat existenci kočovných Romů, ale omezoval jejich občanská práva. Ale byli i usazení Romové, zejména na Ukrajině pracovali v hospodářství nebo jako kováři,“ upozornil Baka.

Svědectví a materiály, které jsou nyní k dispozici k prostudování, tak podle něj dávají důvod k závěrům, že nacisté si nekladli za cíl „likvidaci asociálních živlů“. Chtěli zničit právě romské etnikum, takže jim nezáleželo na tom, kdo pracoval a kde Romové žili.

 „Těžké časy nám ukazují nové hrdiny“

Romská ženská nadace Čirikli  se až do celoplošné invaze věnovala lidskoprávní a osvětové činnosti. V současnosti pokračuje v prosazování práv Romů ve všech oblastech života a poskytuje finanční a humanitární pomoc Romům v obtížných životních situacích. A také přispívá k evakuaci romského obyvatelstva z dočasně okupovaných území a bojových zón.

Koordinátor projektů Čirikli, Julian Kondur, spojuje aktivní postoj moderních Romů zejména s událostmi druhé světové války. Dnes Ukrajinci romského původu pracují v oblasti advokacie a právní ochrany, vedou informační činnost, pracují na řešení humanitárních otázek, evakuací a usazování romských rodin a podobně.

„Pro mě jsou dějiny genocidy Romů za druhé světové války a vlády národních socialistů dějinami utvrzování romské a aktivistické identity. Nicméně otázka romské genocidy ukazuje na symptomatologii mnoha problémů v našich evropských společnostech,“ zdůraznil Kondur.

Julian Kondur

Julian Kondur

Je podle něj pozoruhodné, že již před druhou světovou válkou existovala v evropských zemích řada zákonů, které omezovaly práva Romů. Například jim bylo zakázáno mluvit romsky, takže inteligence na některých územích ani nemohla vzniknout. Přesto existovala jako dvorská inteligence v Osmanské, rakousko-uherské a ruské říši.

Během druhé světové války se představitelé romské inteligence živili jako obuvníci nebo kulturní činitelé – zpěváci nebo hudebníci.

Muzeum holokaustu v Budapešti má důkazy o tom, že romská inteligence byla v době národního socialismu likvidována nejen v Maďarsku, ale i v Německu a Československu. Bohužel nelze konstatovat, že na Ukrajině byla inteligence početná. Ano, vzdělaní Romové byli, ale málo,“ poznamenal.

Podle něj černá stránka v dějinách, jakou je genocida Romů, svědčí také o odporu romské komunity. Ukrajinští Romové tehdy dokázali přežít a stále bojují o život a svobodu – i nyní.

Těžké časy nám ukazují nové hrdiny. Dnes jsou to lidé, kteří pomáhají na frontě, fungují jako dobrovolníci a pomáhají s obnovou země. Romové jsou aktivní součástí občanské společnosti. Máme spoustu příležitostí, na které jsme před dvaceti lety ani nepomysleli,“ poznamenal Kondur.

Dodal, že na Ukrajině v současné době existuje mnoho iniciativ a výzkumů, které pomáhají Romům sjednotit se a pracovat na tom, aby si uvědomili, kým jsou v ukrajinské společnosti.

„Romové nemusejí nijak dokazovat, že jsme součástí ukrajinského společenství, to už je fakt.“

Romští aktivisté nyní aktivně bojují v oblasti informační a zaznamenávají válečné zločiny ruské armády. Konkrétně se tím zabývá i romská aktivistka a aktivistka Amnesty International na Ukrajině, Aljona Kazanska.

 „Pocházím z Černigova, kde bylo za druhé světové války vyvražděno mnoho Romů. Takže můj aktivismus začal tím, že jsem zkoumala historii romské genocidy na Ukrajině. Nikdy jsem si nemyslela, že by se někdy znovu hodila moje zkušenost se zaznamenáváním svědectví lidí, kteří přežili genocidu nebo kteří byli svědky vraždění a týrání Romů. Ale když jsem jela do Buče zaznamenávat zkušenosti lidí, kteří okupaci přežili, tak se to vše hodilo“ poznamenává Kazanska.

Aljona Kazanska

Aljona Kazanska

Jak aktivistka říká, tyto události jí připomněly rok 2018, kdy spolu s ukrajinskými a německými aktivisty cestovala po Ukrajině, aby zachytila další ústní svědectví Romů o týrání a popravách příslušníků romské komunity během druhé světové války.

„Je však důležitý nejen samotný záznam, ale i šíření informací o tom, že Němci likvidovali i Ukrajince romského původu. Jsme Romové a Ukrajinci zároveň. Stejně tak trpíme válkou, bojujeme za náš stát a za naši svobodu,“ uvedla Kazanska.

Zároveň dodala, že Romové nemusejí nějak dokazovat, že jsou součástí ukrajinského společenství, protože to už je fakt.

Když celý svět říkal Už nikdy, Rusko řeklo Můžeme to zopakovat.

Záporožské Sdružení romských žen „Hlas Romů“ v čele s romskou aktivistkou Anželikou Bělovou se do 24. února zabývalo prosazováním idejí genderové rovnosti, posílením práv a příležitostí žen. Konkrétně organizace pořádala školení pro ženy v oblasti krásy a poskytovala příležitosti k seberealizaci.

Nyní organizace pořádá charitativní večery a získává peníze pro ZSU (ukrajinskou armádu), zkoumá potřeby přesídlených osob a poskytuje humanitární pomoc romským rodinám.

Anželika Bělova, foto ze soukromého archivu

Anželika Bělova, foto ze soukromého archivu

Nazýváme zničení romské komunity nacisty „Kali traš“, což v překladu znamená „černá hrůza“ nebo „černá smrt“. A opakuje se to znovu. Evakuovala jsem svou babičku, které je 84 let. Je to dítě války, takže na vlastní oči viděla, co se před mnoha lety dělo během okupace našeho města,“ svěřuje se aktivistka.

Během druhé světové války bylo Záporoží nějakou dobu okupované. Tehdy, jak žena vypráví, se její prababička schovávala s dětmi za svým domem, protože Němci hledali Romy. A tak babička Anželiky Bělové prožívá válku podruhé a znovu si uvědomuje, že její národ může být zničen.

 „Musíme pochopit, jaké ponaučení si z toho musíme vzít. Když celý svět řekl „Nikdy více“, Rusko řeklo „Můžeme to udělat znovu“. Proto je nyní nesmírně důležité kultivovat úctu k mrtvým a odmítat válku. Možná to bude cesta k míru. Vítězství přeji všem, věříme v ZSU,“ uzavřela Bělová.

„Dnes je třeba mít odvahu i obezřetnost, když mluvíme o problémech, kterým čelí Romové na Ukrajině.“

Vnitřně vysídlení Romové a ti, kteří zůstali na dočasně okupovaných územích nebo ve válečné zóně, často čelí diskriminaci. Je jim odepřena evakuace, provizorní ubytování, sociální pomoc a podobně.

Podle odhadů romských organizací opustilo své domovy na 100 tisíc Romů. Polovina z nich odešla do zemí Evropské unie, respektive zbytek zůstal na území Ukrajiny. Podle výsledků průzkumu potřeb vnitřně přesídlených osob, který uskutečnila v červnu nadace Čirikli, romští přesídlenci žijící v Oděské a Záporožské oblasti a také v Zakarpatské oblasti cítí vůči sobě nebo svým dětem předsudky kvůli své etnické příslušnosti. Děje se tak v orgánech státní správy a sociálních služeb, zdravotnických a vzdělávacích zařízeních, na veřejných místech, při zaměstnání a v práci i v centrech humanitární pomoci.

„Dnes je třeba mít odvahu i obezřetnost, když mluvíme  o problémech, kterým Romové na Ukrajině čelí. Rusko jen čeká na okamžik, kdy toho využije v informační válce proti nám. Ale my nezapomínáme, že i na Ukrajině mohou existovat vnitřní problémy, protože jsme suverénní stát, který deklaruje a realizuje evropské hodnoty a standardy,“ řekl romský aktivista a nezávislý výzkumník Roman Zimenko.

Roman Zimenko

Roman Zimenko

Je třeba pracovat na tom, aby důvody, proč k holokaustu a genocidě Romů došlo, už dnes nebyly možné.  Zimenko také dodal, že vyhlazování Romů je „němá genocida“, takže teze „Už nikdy znovu“ v  kontextu romské komunity by měla obsahovat konkrétnější věci.

 „Ti, kteří tyto události viděli na vlastní oči, nebo ti, kteří se dokázali zachránit, si uvědomují, do jaké míry se to na romské národnosti odrazilo. Romský národ si zaslouží, aby na Ukrajině bylo více vzpomínkových míst pro oběti nacistické genocidy Romů. Naše země už dělá dost a velmi sebevědomě směřuje k tomu, aby se Romové cítili jako rovnocenní a rovnoprávní občané Ukrajiny,“ uzavřel.

Dnes, v době totální války, kterou rozpoutalo Rusko, vykonávají Ukrajinci romského původu také mezinárodní advokacii na podporu Ukrajiny, slouží v řadách ukrajinských ozbrojených sil, pracují na informační frontě a poskytují humanitární pomoc.

Přeložila: Jana Chržová

Mediální web ZMINA je součástí Střediska práv člověka ZMINA – Центр прав людини ZMINA


Obsah rubriky je tvořen v rámci projektu „Společně proti šíření nenávisti a dezinformací“

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska

 

Share Button