V létě tohoto roku vydal Úřad vlády, Odbor rovnosti žen a mužů, publikaci pod názvem ROZBOR NAPLŇOVÁNÍ ÚMLUVY RADY EVROPY O PREVENCI A POTÍRÁNÍ NÁSILÍ NA ŽENÁCH A DOMÁCÍHO NÁSILÍ (ISTANBULSKÉ ÚMLUVY) VE VYBRANÝCH STÁTECH RADY EVROPY (132 str.)
Publikace je k dispozici ke stažení na stránkách Úřadu vlády ZDE. /pdf/
Z úvodu:
Následující text představuje rozbor plnění Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále jako „Úmluva“) ze strany vybraných evropských států. Česká republika podepsala Úmluvu v květnu 2016 bez výraznější pozornosti odborné i laické veřejnosti. V průběhu roku 2018 se v souvislosti s předpokládaným předložením návrhu
na ratifikaci této úmluvy rozšířila veřejná diskuse, často ovlivněna účelovými dezinterpretacemi a mýty.
V odporu proti její ratifikaci se spojily velmi různorodé síly, používají se často velmi silné a emocionální argumenty. Úmluva v průběhu roku 2018 plnila stránky řady deníků, internetových zpravodajských serverů a často i dezinformačních webů (portál Seznam Zprávy konspirační teorie spojené s Úmluvou dokonce označil za největší fake news roku 2018). Přes na poměry mezinárodní úmluvy výraznou mediální pozornost, která se Úmluvě dostala, většina české populace s jejím obsahem seznámena není. Výsledky šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ohledně Úmluvy ukazují, že 72 % občanů a občanek ČR neví, o čem tato úmluva je. Dalším důležitým zjištěním je, že 87 % respondentů a respondentek obeznámených s obsahem úmluvy, její ratifikaci podporuje.
Obavy z ratifikace Úmluvy jsou velmi různé, stejně jako jejich odůvodněnost. Na jedné straně se lze ve veřejné diskusi setkat s jednoznačnými mýty a dezinformacemi (jako např. pravomoc monitorovacího orgánu GREVIO odebírat děti z rodin či zákaz lidových písní). Na druhé straně zaznívají obavy, které (alespoň na první pohled) mohou být částí laické veřejnosti vnímány alespoň do jisté míry odůvodněné. K nim patří např. obava z toho, že GREVIO bude smluvním
stranám nařizovat, jaké neziskové organizace podporovat či jaké finanční částky na potírání násilí na ženách a domácího násilí alokovat. Častá je také např. obava z toho, že po ratifikaci Úmluvu bude muset Česká republika udělit azyl každé ženě ze zemí třetího světa, která o azyl požádá. Obavy panují také z praktických dopadů ustanovení Úmluvy o potírání stereotypních představ o rolích žen a mužů či vzdělávání o rovnosti žen a mužů.
Cílem následujícího textu je zhodnotit, nakolik jsou obavy spojené s dopady ratifikace Úmluvy oprávněné. Rozbor vychází z toho, že k tomuto hodnocení je možné využít praktické zkušenosti těch členských států Rady Evropy, které úmluvu již ratifikovaly a které prošly evaluačním procesem. Na základě informací od samotných států, evaluačních zpráv od monitorovacího orgánu GREVIO a doporučení Výboru smluvních stran je tak možné podat přehled dopadů ratifikace a doporučení adresovaných státům.
Rozbor je zpracován na základě usnesení Rady vlády pro rovnost žen a mužů (dále jako „Rada“) ze dne 29. ledna 2019, která zpracování rozboru uložila svému sekretariátu (ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti). Ke dni 30. července 2019 Úmluvu ratifikovalo celkem 34 států Rady Evropy. K podpisu došlo v dalších 11 státech, dva státy (Rusko a Ázerbájdžán). Ratifikace se v dohledné době očekává od Velké Británie, naopak v některých státech se ratifikační proces z politických (Slovensko) či ústavněprávních (Bulharsko) důvodů zastavil. Přehled aktuální stavu ratifikací podává mapa č. 1 (viz níže).
